Když jsme poprvé vkročili na půdu pražského hlavního nádraží, řekli jsme si: “Jé, velkoměsto”. To jsme, ale ještě vůbec netušili, co nás čeká, například naše první cesta pražským metrem. Vstoupili jsme do metra a hned jsme slyšeli neznámý hlas oznamující: “Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají”. A opravdu se hned zavřely. Byl to pro nás velký nezvyk, vše bylo na nás moc rychlé. Nakonec jsme všichni cestu metrem zvládli a společně vystoupili na správné zastávce Pankrác. Byl pro nás úspěch, že se nikdo neztratil. Následně jsme prošli přes nákupní středisko Arkády Pankrác k našemu ubytování v klubu Amfora. Po krátkém odpočinku jsme šli zpět na metro a vydali se na putování Prahou.
Naším cílem byla zastávka Hradčanská. Odtud jsme se společně vydali k Pražskému hradu, ke katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha a ke Zlaté uličce. Prohlídka památek byla pro nás obrovským zážitkem. Vše zde bylo přenádherné. Kdybych se mohla vrátit do Prahy, tohle by bylo první místo, které bych zde navštívila. Naše cesta z Hradu vedla na Petřín. Nejhezčí výhled a současně největší adrenalin jsme zažili na Petřínské rozhledně. Vystoupat všechny schody byla „fuška“, ale zvládli jsme to a ten výhled opravdu stál za to! Viděli jsme Karlův most, Národní divadlo, Kampu, Tančící dům. A právě některá tato místa jsme pak navštívili. Prošli jsme klasickou cestu přes Kampu, kolem Werichovy vily, Lennonovy zdi, přes Karlův most Karlovou ulicí na Staroměstské náměstí.
Druhý den patřil návštěvě Muzea iluzí a Národního muzea, které nás svou velkolepostí ohromilo. Posledním rozloučením s Prahou byla společná fotka se sv. Václavem na Václavském náměstí.
Praha je velkoměsto, sice je tam člověk na člověku, ale má své kouzlo. Byl pro mě nezvyk slyšet najednou více cizích jazyků než jen naši češtinu. Také se tady nikdo s nikým nezná, což byl to pro mě jako holku z malého města, kde se zná každý s každým, šok. Ale i tak věřím, že je v Praze blaze a ráda se tam vrátím.
Kateřina Jurečková
